zlatý retriever, flat coated retriever - chovatelská stanice

Luky

Luckas Chlupaté štěstí "U"

červenec 2015

listopad 2016

CHOVNÝ PES

plemeno: zlatý retriever

narozen: 17. 7. 2007

všestranně lovecky upotřebitelný

rodokmen

DKK: 0/0,DLK: 0/0

PRCD: clear

chrup: úplný, skus nůžkový

výstavy

třída štěňat: VN

třída dorostu: VN2

třída mladých: V2, V4, V, VD

mezitřída: V4

otevřená: V2 Res. CAC, V4

pracovní: V

zkoušky

poslušnostní: BH, ZZO, ZOP

záchranářské: RH-E - sutiny

lovecké:

OVVR

KPZ: II. cena, I. cena, Res. CACT

KLZ: II. cena

KSZVP: II. cena

V. Jihočeské Caldor derby retrieverů 4. místo (KSZVP III. cena, KPZ I. cena Res. CACT)

V. Rožmberský pohár 13. místo (MVZPR III. cena)

MFTR (kachny) I. cena Res. CACT

V. ročník MSR II. cena 8 místo (z 19 zúčastněných)

matka: Conny Hradecký poklad otec: JCh, Ch Oran z Javořických kopců

Zlatého retrívra jsme si dlouho přáli. V září 2007 se nám splnil náš velký sen. Původně jsem chtěla psa zlaté barvy, ale volní byli pouze krémoví. Když jsem Lukyho uviděla, tak jsem neodolala. Vypadal jako malý chlupatý medvídek. Bylo jasné, že tenhle pejsek bude náš!

Luky měl být "jen" rodinný mazlík. Chtěli jsme se pokusit složit pro nás v tu dobu velmi náročné OVVR. Jakmile Peťa okusil lovecký výcvik a viděl Lukyho nadšení pro práci, naprosto tomuto typu výcviku propadl.

Luky byl andílek, ani jako štěňátko téměř nic nezničil. Velmi miloval lidskou společnost, děti a hlavně svého pánečka a paničku.

Jelikož to byl náš první pes, se kterým se cvičilo i na zkoušky, udělalo se v jeho výcviku několik drobných chybiček. Ty se poctivým výcvikem postupně vychytaly.

Luky spolu s Peťou složil mnoho loveckých i poslušnostních zkoušek a dokonce zkoušku záchranářskou. Pracoval poctivě, ale na zkouškách si často Peťu rád vychutnával. Dlouhé čekání na disciplíny ho většinou nudí, tak vymýšlel blbosti. Ovšem hony to bylo něco pro něj. Na nich pracoval vždy neúnavně, spolehlivě a s velkou chutí. Ještě v deseti letech si užíval hony na kachny.

Luky byl celý život zdravý pes, až na stáří musel v deseti a půl letech podstoupit amputaci zadní nohy. Od té doby neměl možnost užívat si pohybu na plno, ale radost ze života mu to rozhodně neubralo. Užíval si vycházky s vozíčkem, na který si celkem rychle zvykl. Elán ani chuť jidlu a životu mu operace nevzala.

Luky byl velký bojovník, který do poslední chvíle držel krok se smečkou, jak jen to bylo možné.
Luky nás toho strašně moc naučil. Tak moc nám chybí. NIKDY NEZAPOMENEME!